“Nejsem Sissi. Jsem Romy Schneiderová, 42letá nešťastná žena,” říká hlavní postava z prvního filmu sekce Be2Can Starter, 3 dny v Quiberonu. Festivalové novinky z této sekce opět uvádí duo dramaturgů Aleš Stuchlý a Vít “Sissyboy” Schmarc, kterého film prý nalákal zpětně dohnat celou kinematografii výše zmíněné herečky.
3 dny v Quiberonu soutěžilo letos na Berlinale a dle slov uvádějících nejspíš pro svoji přílišnou “jednoduchost” si žádnou cenu neodneslo. Pokud se však člověku povede proniknout s pochopením do poslední a možná právě proto jediné upřímné “zpovědi” zdánlivě vyhaslé hvězdy, získá vhled i do efektu velkých filmových postav na své herce (ať už Harryho Pottera na Daniela Radcliffa, Froda na Elijaha Wooda nebo Pana Tau na Otto Šimánka). Ten může vést až k násilné schizofrenii potlačující charakter herce za postavou, s níž nebývá lehké se vyrovnat. Mimo jiné způsobuje nelidská očekávání, jak bylo vidět třeba u fanynek a rodičů fanynek Hannah Montany ztvárněné Miley Cyrusovou, která si kvůli těmto nárokům prošla nejedním zvratem, výstředností a následným odsouzením.
Romy Schneiderová se léčila v Quiberonu ze svých závislostí vyvinutých k zamlžení svých neúspěchů proměněných veřejností ve skandály. Černobílé zpracování filmu pomáhá pochopit strhanost duše této vídeňské herečky proslavené v 50. letech, která si připadá jako zklamání pro všechny a nejvíc pro sebe. Prožívá zde své poslední malé oslavy a radosti, lásku, věrné přátelství a volnost na pobřežních skalách, což se jí taky přirozeně vymstí. Nebo ne? Zdá se, že některé nehody můžou paradoxně spíš osvobozovat. Film uvidíte od října i v českých kinech.