Rok 2018 patří Ingmaru Bergmanovi a oslavám stoletého výročí narození tohoto velikána světového filmu. Pro Letní filmovou školu připravujeme největší bergmanovskou přehlídku roku: během deseti dnů promítneme 15 celovečerních filmů a dva dokumenty, mapující jak klíčová témata Bergmanovy tvorby, tak jeho působení ve filmu, divadle i televizi. Všechny aktivity spojené s dílem a odkazem švédského režiséra v ČR zastřeší hlavička Bergman 100.
Promítané snímky doprovodí významná švédská historička a autorka první bergmanovské monografie Maaret Koskinenová a režisérova „pravá ruka“, Katinka Farago, která s ním spolupracovala po tři desetiletí. Součástí bergmanovského programu na LFŠ bude i výstava. Organizátory projektu Bergman 100 jsou kromě Asociace českých filmových klubů i Be2Can Distribution, Velvyslanectví Švédska a Ústav scénické tvorby DAMU.
Autorem fotografie z tiskové konference na Švédském velvyslanectví je Jiří Šeda.
Ingmar Bergman
Ingmar Bergman (1918 – 2007) patří bezpochyby mezi nejznámější švédské osobnosti. Není jen nejpřednějším tvůrcem švédského filmu, ale je obecně považován za jednu ze zásadních osobností celé historie kinematografického umění. Řadí se do poměrně malé, exkluzivní skupinky filmařů – Fellini, Antonioni, Tarkovski – jejichž příjmení jen málokdy potřebuje upřesnění křestním jménem: „Bergman“ je koncept, jakási obchodní známka sama o sobě. Bergmanova kariéra filmového tvůrce je jedinečná už svým rozsahem. Od svého režisérského debutu v Krizi (Kris, 1946) až k Fanny a Alexandrovi (Fanny och Alexander, 1982) stihl natočit více jak čtyřicet filmů, mezi nimi takové, jako jsou kupříkladu Večer kejklířů (Gycklarnas afton, 1953), Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet, 1957), Lesní jahody (Smultronstället, 1957), Mlčení (Tystnaden, 1963) a Persona (Persona, 1966), které jsou považovány za absolutní klasiku filmového plátna. Co je ale na Bergmanovi skutečně unikátní a co mu dopomohlo ke světové slávě, je jeho schopnost využít masmédium filmu, které je zároveň průmyslem i uměním, jako hluboce niternou formu vyjádření, schopnou stejně dobře zachytit hmatatelnou dějovou linii jako existenciální a psychologické problémy. Paralelně se svou filmovou dráhou Bergman rovněž působil v oblasti divadla, kde režíroval nespočet her ve Švédsku i v zahraničí. Svou kariéru divadelního režiséra započal již jako mladý student a zůstal jí věrný až téměř do posledních let svého života. S divadlem se rozloučil poslední inscenací v roce 2002. „Z divadla mě budou muset vynést nohama napřed,“ vyjádřil se Bergman.
Maaret Koskinen