“Film jsem nestudoval a filmařem jsem ani být nechtěl. Pustit jsem se do toho kvůli penězům, od sedmnácti jsem jako nejstarší syn musel živit rodinu,” vyprávěl Bahman Ghobadi na své Lekci filmu, jak se dostal k režii. Ta se mu od počátku dařila, jeden z jeho krátkých filmů vyhrál v Íránu cenu a na základě toho ho angažovala televize.
V roce 2000 pak natočil Čas opilých koní, první film v kurdštině. “Kurdové žijí ve čtyřech zemích, jejichž vlády kurdské umělce nepodporují. Nemáme žádné kurdské filmové fondy nebo organizace,” konstatoval Ghobadi. On sám se narodil v Íránu, ten ale musel po natočení snímku o teheránském hudebním undergroundu Nikdo nic neví o perských kočkách opustit. Rok jsem žil v New Yorku, devět let po hotelech,” vyprávěl Ghobadi, který se publiku svěřil např. i s tím, jak prožíval uvěznění své někdejší přítelkyně.
Na Lekci filmu také rozebral ošemetnost svého postavení kurdského filmaře. ”Chci vyprávět příběhy svého národa. Kurdové jsou ovšem přecitlivělí na to, jak jsou zobrazovaní, prozradil režisér s tím, že ho jednou dva kurdští mladíci napadli na ulici, protože se jim nelíbil jeden jeho krátký film. “Íránský režim mi cenzuruje filmy, ale já se cenzuruju sám pro svůj lid,” podotkl Ghobadi, který poté přítomným filmařům poradil: “Vždy si vyberte tu těžší cestu, kterou nikdo nechce jít. Krása života leží v boji s problémy.”