Profesor Peter Schepelern, další z hostů letošní LFŠ, je předním odborníkem na rozporuplnou osobnost světového filmu Larse von Triera. Provázel ho od studijních počátků a i dnes jsou oba muži v kontaktu. Jelikož však Trier není zrovna společenský tvor, po festivalech a společenských událostech jezdí spíše Schepelern, který tak koná jakousi misijní práci pro Trierovu tvorbu. Pro letošní Filmovku připravil celou sekci mapující běžně neviděné součásti Trierovy kariéry a také si nachystal několik přednášek.
V té první hovořil o dětství malého Larse, které formovala hlavně jeho až příliš svobodomyslná matka. Podpory a jistoty se Lars obvykle nedočkal, což se později projevilo v úzkostech, provázejících ho celým životem. Když se kupříkladu matky zeptal na to, jestli náhodou v noci nemůže zemřít, neslyšel standardně uklidňující odpověď, že se v to žádném případě nestane. Namísto toho mu matka sdělila, že určitá statistická pravděpodobnost na smrt ve spánku tu prý vždy je. No co z vás má potom vyrůst?
Schepelern v sobotu probral i studentské Trierovy snímky, z nichž za pozornost stojí především krátkometrážní deprese s názvem Nokturno. Ani v evropské trilogii (Prvek zločinu, Epidemie, Evropa) z podivných témat a propracovaného zpracování nepolevil, to až s tvorbou seriálu Království – první vlaštovkou předznamenávající hnutí Dogma 95. Ale to je už jiný příběh…