Svou oblíbenou teorii dvou koleček vysvětlil zkušený scenárista a pedagog FAMU Meir Lubor Dohnal i posluchačům jeho Lekce filmu. Dobrý scénář podle něj potřebuje kauzalitu a intenzitu, tedy zřetězení příčin a následků, aby divák příběhu rozuměl, a intenzivní okamžiky, díky nimž může gradovat dramatický oblouk.
“Příručky, jak napsat film, jsou užitečné, ale pro člověka, který nemá motor, důvod, proč se do psaní pustit, nemají smysl. Fungují víc jako kontrola vlastního textu,” uvedl Dohnal, podle něhož je každý dobrý filmař i exhibicionista a každý film prozrazuje, kdo ho dělá. “Když do něj totiž nevložíte něco ze sebe, nefunguje.”
V Hradišti Dohnal převzal Výroční cenu AČFK a doprovodil několik svých filmů, jako Slavnost v botanické zahradě a Archu bláznů. “Promítají se tu má začátecnická díla. Od roku 1978 jsem žil a psal v Německu,” připomněl scenárista. Tehdy tam byly v módě adaptace, jež si vyzkoušel už v Československu na Petrojelových lampách. “Když píšete adaptaci, neadaptujete knihu, ale svůj čtenářský zážitek. Nejhůře se adaptují velcí autoři jako Dostojevský. Ti jsou moc dobří. Nejlíp naopak braková literatura, s ní si můžete dělat, co chcete.”