Festival bude reflektovat nejen stoleté výročí narození Ingmara Bergmana, ale také vzniku Československé republiky. Česká a československá kinematografie tak letos bude jedním z hlavních pilířů programu.

Český film se narodil v létě roku 1898 na pražském Výstavišti, kde od června do října probíhala Výstava architektury a inženýrství. Právě tady se v pavilonu příznačně nazvaném Český kinematograf promítalo denně pásmo rozličných aktualit a také prvních hraných filmů, z dnešního pohledu spíš skečů. Česká kinematografie se díky Janu Kříženeckému stala šestou nejstarší na světě, za 120 let své existence zažila řadu zářných okamžiků i hluchých období, vždycky ale měla štěstí na mimořádné tvůrce. Dvanáct z nich Letní filmová škola připomene prostřednictvím dvanácti filmů, někdy pro dané tvůrce ne úplně typických, jindy pozapomenutých (např. Vzpoura hraček Hermíny Týrlové, Práče Karla Kachyni nebo Možnosti dialogu Jana Švankmajera). Snahou sekce Giganti českého filmu je představit českou kinematografii v maximální možné šíři témat, žánrů i zpracování a to od nástupu zvuku až po 90. léta.

Sto let existence samostatné republiky provokuje k celé řadě zásadních otázek. Jednou z těch nejzáludnějších je: Kdo my, Češi, vlastně jsme? Odkud kam jdeme a jaké hodnoty vyznáváme? Ve světě nás vnímají převážně jako národ Švejků, my sami sebe naopak v posledních letech líčíme ze všeho nejvíc jako chcípáky, kteří pořád jen na něco čekají. Počínaje letošním rokem startuje tříletý projekt, během něhož chce Letní filmová škola český národní charakter zkoumat detailněji. Letos v sekci Češi – hrdinové, nebo padouši festival uvede filmy jako Past Martina Friče, Noc nevěsty Karla Kachyni či Tichou bolest Martina Hollého, kterými poukáže na to, jak tenká je v Česku hranice mezi obdivem a zatracením, v příštím roce se v sekci Češi – smějící se bestie bude filmovkový program věnovat fenoménu smíchu jako českému národnímu antidepresivu a v roce 2020 dojde v sekci Češi – chcípáci na naši pasivitu a bolestínství.