Velkou retrospektivu němých filmů německého režiséra Friedricha Wilhelma Murnaua v sobotu o půl třetí v kině Hvězda odstartoval jeho nejslavnější snímek, u nás uváděný jako Upír Nosferatu (1922).
Zatímco režisérova pozdější díla (jako Poslední štace nebo Východ slunce) proslula způsobem, jakým využívají možností média němého filmu, v Upírovi Nosferatu je ještě zřetelné napojení na romantickou literární tradici 19. století; aby ne, inspirací pro vznik filmu byl román Brama Stokera Drákula. Murnauův producent Albin Grau však nedokázal sehnat autorská práva k předloze, a tak se tvůrci pokusili pojistit změnou jmen hlavních postav a dějiště (z Anglie jej přesunuli do fiktivního německého města). Ani tak se produkční společnost Prana Film nevyhnula žalobě od vdovy po Stokerovi, Florence Balcombeové, v důsledku které zkrachovala.
Působivé obrazy, nasnímané převážně v exteriérech, mimo jiné i v severoslovenské Malé Fatře a na Oravském hradě, živou hudbou doprovodila dvojice umělců, vystupující jednotně jako Tábor radosti. Jejich ambientní hudební skladba subtilně podpořila přírodní motivy obsažené ve filmu, nebo naopak zvýraznila živočišnost titulního upíra, hraběte Orloka. Oba hudebníci, stylově oblečení do černých kápí, sklidili po skončení projekce od plného sálu velký potlesk.