Filmoví a televizní kritici dnes s oblibou tvrdí, že jsme se ocitli ve zlaté éře televize. Na diváky odevšud vyskakují upoutávky na vysokoprodukční seriály a filmy, u kterých mnohdy nerozeznáme, zda byly vytvořeny pro kina nebo TV obrazovky. A u mnohých z nich už na tom vlastně ani nezáleží. Na obrazovky se stejně dostanou. Ba co víc, v kinech a na filmových festivalech se dnes v premiéře promítá i celá řada tzv. prestižních seriálových děl, což byla donedávna věc nevídaná. Není proto divu, že leckdo může nabýt dojmu, že kvalita televizního vysílání má co do činění právě s kinematografií a že její “vzestup” je přímo závislý na tom, jak prestižní filmař se na daném TV díle podílí. Situace je ovšem o poznání složitější, a i proto jsme se letos rozhodli téma filmařů a filmařek v televizi prozkoumat blíže. Mimoto detailněji probereme spojení těchto dvou médií a průmyslů, které spolu nutně musely začít spolupracovat, ačkoli se od sebe v mnohém odlišují.
Sledovat na filmových festivalech celé série je časově i mentálně značně náročné, a proto jsme se rozhodli ve většině případů prezentovat první dva díly vybraných televizních děl a jejich prostřednictvím okomentovat propojení filmu a televize. Uvedeme tak např. několik epizod ze seriálu Alfred Hitchcock uvádí (Alfred Hitchcock presents), na kterých si ukážeme, že i takový auteur jako Alfred Hitchcock se v 50. a 60. letech televizi rozhodně nevyhýbal. Na příkladu prvních dvou dílů seriálu Tady a teď (Here and Now) představíme tvorbu Alana Balla, dnes již ostříleného TV tvůrce, který začínal jako divadelní dramatik a krom jiného získal Oscara za scénář k Americké kráse. Dnes je jedním z dvorních spolupracovníků kabelové TV HBO. Ball současně rád a často spolupracuje i s řadou renomovaných režisérů a režisérek (seriál Here and Now nevyjímaje). Jeremy Podeswa je kupříkladu jednou z výrazných osobností kanadské nové vlny, Lisa Cholodenková byla za film Děcka jsou v pohodě nominována na Oscara za nejlepší snímek.
V posledních dvou letech se opakovaně mluví o seriálu Městečko Twin Peaks. David Lynch je dáván za příklad filmaře, který nesporně obohatil a ovlivnil soudobou televizní tvorbu. Na Filmovce pustíme první dva díly původní série a zaměříme se na to, jak David Lynch, byť ostřílený filmový režisér, v Městečku Twin Peaks skládá poctu ne příliš uznávaným televizním žánrům typu mýdlové opery a melodramatu.
Novozélandská oscarová režisérka Jane Campionová byla dlouhou dobu považována za výlučně filmovou osobnost. V roce 2013 nicméně natočila v koprodukci s Velkou Británií a Austrálií seriál Na jezeře (Top of the Lake), který uvedeme i na Letní filmové škole.
Téma filmařů a filmařek v televizi řádně probereme i v doprovodném programu. Pozvání na Letní filmovou školu přijali dva britští TV teoretici Glen Creeber a Matt Hills. Creeber bude přednášet o tvorbě HBO v kontextu současné TV tvorby. Akcentovat bude mimo jiné i tzv. filmovou estetiku a to, zda něco takového vůbec technicky vzato existuje. S Mattem Hillsem pak povedou workshop zaměřený na současné podoby televizní kritiky a reflexe TV tvorby nejen v kontextu profesionální, ale i současné fanouškovské tvorby. Olomoucká televizní teoretička Jana Jedličková se zaměří na vliv filmu na televizi a naopak v historicky pojaté přednášce. „O filmařích a jejich vlivu na TV tvorbu se hojně mluví právě dnes, ale není to úplně nový fenomén. Vlastně to můžeme pozorovat už od počátků mainstreamového TV vysílání. Právě v začátcích se moc nerozlišovalo mezi tím, kdo byl od filmu, a tím, kdo byl v televizi. Tyto kategorie přišly až později a dnes se s nimi dokonce pracuje jako se součástí televizního brandu. Teoreticky vzato ovšem filmaři působili v televizním průmyslu od začátku jeho rozvoje, stejně jako řada filmových tvůrců a zejména pak herců a hereček, kteří začínali právě u televize,“ vysvětluje Jedličková.